Koho trápí existence lidských práv?

Článek reaguje na text Marka Káčera „Načo sa trápiť s otázkou existencie ľudských práv?“, kterému vytýká, že dostatečně nerozlišuje mezi různými druhy práv (např. právy legálními a morálními, právy institucionálními a kritickými morálními), což následně vede k některým zmatením, a dále že se vymezuje vůči otázce, kterou si současní filosofové věnující se tématu lidských práv nekladou. Lidská práva totiž v současné filosofii nejsou chápána jako bizarní objekty existující v nějaké obdobě platónské říše idejí, ale jako normy, které platí na základě morálních důvodů. Právě tato pozice je v článku důkladněji představena a analyzována (včetně identifikace některých jejích výhod oproti pragmatickému myšlenkovému rámci, v němž doporučuje uvažovat o lidských právech Marek Káčer).

Pseudospor o ľudských právach

Táto duplika reaguje na texty troch autorov, ktorí kritizujú môj návrh, aby sme pri obhajobe ľudských práv používali pragmatické argumenty namiesto argumentov ontologických. Napriek skutočnosti, že väčšina kritických námietok s týmto návrhom priamo nepolemizuje, dospievam k jeho miernej modifikácii: Ak je úlohou ontológie rozšírenie sústavy presvedčení, ktoré ospravedlňujú naše pragmatické postoje, potom ontológia môže poskytovať dobré argumenty aj pri obhajobe ľudských práv. Pragmatizmus ontológiu nenahrádza, ale ju predchádza.

Pragmatismus bez metafyziky?

Tento článek má dvě části, které spolu úzce souvisejí. Obě se týkají vztahu metafyziky a pragmatismu v morálním kontextu. První část reaguje na text Marka Káčera „Načo sa trápiť s otázkou existencie ľudských práv?“, který obhajuje pragmatismus v protikladu k ontologickému přístupu. Káčer, inspirován Rudolfem Carnapem, tvrdí, že ontologickou otázku, zda opravdu existuje X, bychom měli nahradit praktickou otázkou, zda je užitečné přijmout jazykový systém, který umožňuje mluvit o X. Ve své reakci se pokusím ukázat, že opozice mezi ontologickým a pragmatickým přístupem není tak ostrá, jak ji autor prezentuje. Už samotné myšlení o tom, co by mohlo a mělo být, vytváří ontologické závazky. Tuto skutečnost se pokusím ilustrovat na touze po férovosti ve vztahu k morálnímu pojmu potenciální osoby. Ontologické závazky jsou nedílnou součástí praktické orientace člověka ve světě a v tomto smyslu je ontologický přístup slučitelný s pragmatismem. Druhá část reaguje na jiný text stejného autora, který se také věnuje úloze metafyziky při zdůvodňování lidských práv. Káčer zde používá Humovu tezi, aby ukázal omezený význam metafyziky pro zdůvodnění lidských práv. Snažím se ukázat, že Humova teze, ve své netriviální verzi, je spíše metafyzickou tezí než logickým zákonem. Nicméně, navrhuji způsob, jak se s tímto problémem vyrovnat v pojmech Káčerova pragmatismu.

Ospravedlnění, nebo ontologie? Aneb proč je filosofování o pojmu lidských práv užitečné

Text kriticky reaguje na článek Marka Káčera Načo sa trápiť s otázkou existencie ľudských práv? (ČPVP 4/2020). Argumentuji, že autorova snaha o vyhnutí se filosofickým kontroverzím spojeným s pojmem lidských práv narazí na stejný typ problémů, s nimiž se potýkají přístupy, jež chce pragmatickým obratem překonat. Nosným neshledávám ani justifikační opření pragmatismu o údajný celosvětový překrývající se konsenzus stran praxe lidských práv. Poukazem na neúplnost právně-centralistického pohledu na lidská práva a zdůrazněním jejich sociálně-morálního podhoubí pak zpochybňuji i související tezi, že jako lidstvo jsme se pro lidská práva díky jejich všeobecné užitečnosti již „rozhodli“, a tudíž není více důvod hledat jejich hlubší ospravedlnění.

Programy zlepšování kvality ovzduší – právní forma v průběhu času

Tento příspěvek se zabývá programy zlepšování kvality ovzduší jakožto koncepčními nástroji v oblasti ochrany ovzduší. Tento příspěvek má ambici rozebrat právní úpravu programů zlepšování kvality ovzduší v současně platné a předcházející legislativě upravující ochranu ovzduší, a to s ohledem na právní formy těchto koncepčních nástrojů stanovené jednotlivými právními předpisy, které v průběhu času programy zlepšování kvality ovzduší upravovaly. Cílem příspěvku je poukázat na některé problematické aspekty související s volbou právní formy pro tyto nástroje a jejich legislativní úpravou. Současně má také poukázat na možná interpretační a aplikační úskalí současně platné legislativy, a to na základě relevantní evropské legislativy, vývoje právní úpravy programů zlepšování kvality ovzduší a též relevantní judikatury českých soudů i Soudního dvora Evropské unie.

Otázky uplatňování prevenční povinnosti při výrobě a provozu autonomních vozidel

Výroba vozidel je regulována celou řadou právně závazných předpisů, včetně právně závazných technických norem. Těmto normám se musí výrobci podřídit, pokud vozidlo chtějí uvést na trh. Přesto se najdou v automobilech některé prvky, na které technické normy nepamatují. Toto se může týkat nových komponent nebo moderních asistenčních systémů a funkcionalit. I tehdy, pokud výrobce není v takovém případě vázán žádnou právně závaznou normou, má prevenční povinnost neboli povinnost předcházet škodám. S vývojem (částečně) autonomních vozidel bude růst význam prevenční povinnosti s tím, jak budou vozidla vybavena doposud právně neregulovanými prvky a systémy. Tento článek pojednává o prevenční povinnosti a jejím významu pro bezpečnost autonomního řízení. Článek v závěru zmiňuje i relevantní judikaturu, která se k prevenční povinnosti vztahuje.

Limity důkazního použití zpravodajských informací

Článek se zabývá možnostmi důkazního použití zpravodajských informací a jeho limity. Má za cíl upozornit na existující limity důkazního použití zpravodajských informací v trestním řízení z pohledu zpravodajských služeb, tedy na limity vyplývající ze specifického charakteru jejich postavení a činnosti, především na požadavek utajení a zachovávání pravidel spolupráce zpravodajských služeb.

Iusta causa traditionis: Obligačný právny úkon zaväzujúci k prevodu vlastníctva alebo účel odovzdania?

Nesprávne pochopenie toho, čo klasické rímske právo ponímalo ako kauzu tradície, viedlo od čias glosy k záveru, že putatívna causa traditionis bola rovnako postačujúca ako skutočne existujúca iusta causa traditionis (tradícia spôsobila prevod vlastníctva, hoci právny dôvod, o ktorom sa strany domnievali, že existuje, v skutočnosti neexistoval). Článok na príklade dotis datio prezentuje rímsky systém iustae causae ako systém účelov odovzdania, ktorý vysvetľuje, prečo klasické rímske právo nepotrebovalo putatívnu kauzu na to, aby traditio dotis causa mohla spôsobiť prevod vlastníctva dokonca aj vtedy, keď veno v dôsledku určitej manželskej prekážky platne nevzniklo.

Vliv judikatury Evropského soudu pro lidská práva na systém vojenského soudnictví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

Článek pojednává o vlivu Evropského soudu pro lidská práva na podobu vojenského soudnictví Velké Británie a jeho vývoj. Popisuje historický i současný systém vojenského soudnictví Velké Británie. Oba tyto systémy srovnává a zjišťuje, čím se od sebe liší. Následně zkoumá, zda za původce zjištěných změn lze považovat Evropský soud pro lidská práva. Článek za tímto účelem analyzuje relevantní judikaturu ESLP, ale zabývá se též dalšími možnými příčinami těchto změn.

Práva z vad při smíšeném darování

Předmětem článku je problematika práv z vad v případě smíšeného darování. Tento druh prostředků nápravy předpokládá úplatnou povahu smlouvy, a proto bude nejprve osvětlen význam úplatnosti. Poté je pozornost věnována rozboru jak přistupovat k závazku, který má charakter smíšeného darování, neboť současná česká nauka toto téma neobjasňuje. Konečně tento článek usiluje o nabídnutí řešení, za jakých předpokladů odpovídá zcizitel za vady svého plnění a jakým způsobem mají být práva z vad realizována.